Indii jako stát asi nemusíme představovat. Z hlediska plastické chirurgie je v Indii zajímavostí, že plastická chirurgie je zde na naprosto špičkové úrovni a plastičtí chirurgové v Indii mají s léčbou složitých poranění a vrozených vad určitě podstatně větší zkušenosti, než my u nás. Je to pochopitelné, protože Indie má cca 1,5 miliardy obyvatel ale z důvodu špatně rozvinuté sítě zdravotní péče, která je navíc pro mnohé lidi nedostupná, z hlediska kastovního systému a z hlediska zcela zanedbaného systému bezpečnosti práce je v Indii množství dětských, pracovních a dopravních úrazů, a vrozených vad. A právě nedostupnost zdravotní péče pro chudé lidi a lidi z nižších kast je humanitární bezplatná zdravotní pomoc v Indii pro mnohé vlastně jedinou možností, jak se k léčbě dostat. 

Naše mise v Indii jsou organizovány v jedné z nejchudších oblastí Indie v malém městečku Jamkhed ve státě Maharashtrá. V městečku funguje od roku 1970 projekt CRHP (Comprehensive Rural Health Project) založený manžely Raj a Mabelle Arole, dvěma osvícenými a nesmírně lidskými lékaři. Projekt je rozsáhlý a jeho cílem není jenom zdravotní péče pro chudé lidi, ale celkové ozdravení indické společnosti, práce k odstranění nesmyslného kastovního systému, budování školek a škol k edukaci dětí, vzdělávání lidí při zacházení s odpadem, s využíváním omezených zdrojů pitné vody, s využitím půdy v místních podmínkách k dosažení co největšího výnosu, sociální práce k odstranění nerovnosti mezi muži a ženami apod. CRHP operuje na rozloze velikosti cca středočeského kraje a obhospodařuje cca 2 miliony lidí. Program dosáhl takového úspěchu a věhlasu, že se dostal do oficiálních učebnic sociálního lékařství například i v USA a jeho zaměstnanci dálkově pracují a vyučují na mnoha místech ve světě. V současnosti jsou vedoucími programu děti zakladatelů CRHP sourozenci Ravi a Shoba Arole. 

V rámci programu CRHM je v Jamkhedu vybudována charitativní nemocnice Julia Hospital Jamkhed, která má dva operační sály a vzhledem ke sponzorování GICAM dobře vybavené zejména pro chirurgii ruky.  Nemocnice je typicky indického typu s velkými mnoholůžkovými pokoji, kde jsou hospitalizováni pacienti i s rodinami a jednotlivé rodiny si navzájem v péči pomáhají. Operační sály jsou dva a na každém jsou dva operační stoly, kde se dá paralelně operovat, co by u nás rozhodně neprošlo. 

Ubytování je velice skromné a indické. Zděný pavilon s plechovou střechou a luxusně i se sprchou a WC. Pokoje sdílíme s ještěrkami a někdy s potkany, zatím jsme ale naštěstí nikdy neviděli hada. Co je na těchto misích úžasné je stravování. Jídlo připravuje místní kuchyně na zemi a otevřeném ohni a stravování je společné pro personál, pacienty i rodiny. Nicméně jídlo je naprosto vynikající a nikdy jsme neměli žádné problémy. 

Do Jamkhedu jezdíme s přestávkou kvůli pandemii Covid od roku 2018 dosud a absolvovali jsme zatím 5 misí. Mise jsou velice dobře využité, v den příjezdu je ji prováděn výběr pacientů k operaci, kde vyšetříme cca 80 lidí a buď ve stejný den večer nebo další den ráno se začíná operovat. Operujeme od osmi do osmi, tedy jak se říkalo ve středověku od svítání do zetmění. Vzhledem k tomu, že jezdíme v týmu dvou plastických chirurgů, tak můžeme využít možnost operovat jednodušší případy s využitím obou stolů na jednom sále a jsme schopni ošetřit více pacientů. Během jedné mise jsme tak schopni odoperovat kolem 50 pacientů s různou náročností rekonstrukce. Podobně jako v Africe i zde se potkáváme s vrozenými vadami a následky úrazů zejména jizvami po popálenině. Typická vrozená vada, kterou v Indii často řešíme je neurofibromatóza, tedy onemocnění, při kterém dochází k abnormálnímu růstu kůže a podkožní tkáně, co zejména v oblasti obličeje tvoří často až bizarní deformace. Dalším smutným a častým výkonem je korekce jizev po popálení u žen v oblasti obličeje a krku. Když jsme pátrali po tom, proč tenhle úraz je poměrně častý, setkali jsme se tváří v tvář s nesmyslností kastovního systému a nerovností muže a ženy. V podstatě vždy vznikl tento úraz jako msta ctitele za odmítnutí nebo manžela manželce za „nevhodné“ chování ženy. Není výjimkou, že takto potrestají ženu i vlastní příbuzní, nebo rodina jejího manžela.  

Pro mě osobně jsou mise v Indii výjimečné i tím, že tam jezdím společně s manželkou, která je také lékařka – internistka a geriatrička. Zatím co my strávíme veškerý čas na klimatizovaném operačním sále, ona vyjíždí každý den s týmem CRHP do jiné vesnice, kde na zemi na rohoži improvizovaně vyšetřuje lidi. Většinu zaléčí na místě a zajistí medikací ale také vyfiltruje nemocné, které vyžaduji větší péči, kterou dále naplánuje. Denně vyšetří kolem 60 – 70 pacientů a přiznávám že nechápu jak to v tom horku a prachu zvládne.