Rekonstrukce prsu po ablaci mikrochirurgickým lalokem

Ablace – snesení prsu je pro ženu výkon velice devastační. Již samotné onemocnění zhoubným onemocněním působí velmi negativně z důvodu nejisté prognózy. Chybění prsu znamená pro ženu nejenom ztrátu tělesné dokonalosti, ale neustále připomíná základní onemocnění.

Nejistota ohledně prognózy a ztráta symetrie a dokonalosti těla zasáhne ženu velmi bolestně. Proto patří rekonstrukce prsu po ablaci do komplexní péče o ženy se zhoubným onemocněním prsu.

Úkolem rekonstrukčního chirurga je náhrada prsu se snahou o maximální symetrii a přirozený vzhled prsu. Je to úkol náročný a jen zřídka se ho podaří dosáhnout jednou operací.

Při rekonstrukci prsu je potřeba nahradit chybějící kůži a objem tkání po ztrátě prsní žlázy, v neposlední řadě pak rekonstruovat areolu a prsní bradavku. Je potřebné dosáhnout co nejpřirozenějšího vzhledu prsu a symetrie s druhou stranou.

Rekonstrukci prsu lze provést prakticky kdykoliv. Záleží zejména na charakteru a pokročilosti nádoru. Optimální je, pokud je odstraněná prsní žláza s šetřením kůže a je možná okamžitá rekonstrukce implantátem, nebo vlastní tkání. Ke vhodnosti rekonstrukce prsu se vyjadřuje onkolog.

Rekonstrukce prsu je možná dvojím způsobem.

Operační postup:

Principem je, že chybějící prso se rekonstruuje pomocí vlastní tukové tkáně a kůže. To je i největší výhodou výkonu. Nevýhodou ale je náročnější a delší operace a dlouhá rekonvalescence.

Pro rekonstrukci prsu mikrochirurgickým lalokem existuje množství metod. Mikrochirurgický lalok je lalok obsahující kůži a podkoží tkáň, někdy kousek svalu, podstatou ale je, že cévy laloku se sešívají pod mikroskopem s cévami na hrudníku. V tomto případě se nejčastěji používají laloky z břicha, méně často z oblasti hýždí, nebo stehen. Při této operaci se na hrudníku nejdříve vypreparuje prostor pro lalok a cévy, pak se vypreparuje lalok na břichu nebo jiném místě. Následně se lalok přenese na hrudník, kde jsou sešity cévy hrudníku s cévami  laloku, a na závěr se z laloku vymodeluje prso. Současně s tím se uzavírá vzniklý defekt v místě odběru laloku, tedy nejčastěji na břiše. Největší nevýhodou této metody je jizva v místě odběru laloku a někdy i jisté oslabení funkce v tomto místě. Při odběru laloku z břicha je přibližně 10% riziko vzniku břišní kýly v jizvě.

Délka operace:

Operace trvá průměrně 5-6 hodin.

Typ anestezie:

Výkon se provádí v celkové anestezii.

Délka hospitalizace:

Při nekomplikovaném průběhu trvá hospitalizace cca 12 dnů.

Nežádoucí efekty operace:

Jsou to nepříjemné subjektivní pocity pacienta po výkonu, které přetrvávají různě dlouhou dobu. Některé potíže s časem ustupují, nebo je lze zmírnit korekčními operaci, některé přetrvávají po zbytek života. Nejčastěji jde o:

  • Dlouhotrvající otok v místě operačního pole
  • Pocit  stažené jizvy
  • Pocit   necitlivosti kůže v okolí rány
  • Většinou   malý funkční a/nebo estetický deficit v místě odběru     laloku

Rizika a komplikace:

Komplikace mohou nastat v průběhu vlastního chirurgického výkonu, anestézie nebo v pooperačním období. Komplikace mohou mít různý stupeň závažnosti a zcela výjimečně může dojít k vážným komplikacím, zejména u pacientů v horším celkovém stavu nebo se silnou alergií na léky. Zcela raritně může dojít k poškození důležitých struktur pod kůží (cévy, nervy). Kompletní výčet všech možných komplikací nelze provést. Nejčastější komplikace jsou všeobecnějšího rázu jako krvácení, infekce rány, poruchy prokrvení okrajů rány, poruchy hojení a tvorby jizev.

  • Pooperační     krvácení.  Ve výjimečných případech je nutné     provést operační revizi. Ta nemá vliv na výsledný efekt     operace, pouze mírně prodlouží léčení. Ve výjimečných     případech si krvácení může vynutit podání krevní transfuze,     nebo jiná opatření.
  •    Infekce.     V případě infekce je nutné dlouhodobé podávání     antibiotik, eventuálně drenáž rány.
  •    Nekróza     – odumření části kůže, nejčastěji kolem jizvy. Nekrózu je     nutné operačně odstranit a defekt rekonstruovat.
  •    Alergie     na léky, dezinfekční prostředky, na anestetika, na šicí     materiál, náplasti apod.
  •    Plicní     embolie, trombóza žilní. Zejména plicní embolie je závažná     komplikace, která může mít za následek trvalé následky ve     smyslu srdečního přetěžování nebo může ohrozit život     pacienta. Výskyt žilní trombózy u této operace poměrně     vzácný, protože pacienti užívají léky, které brání srážení     krve.
  •    Nápadné     jizvy (široké, hypertrofické, keloidní). U této operace je toto     riziko stejné, jako u jiných výkonů
  •    Nejzávažnější     komplikací u mikrochirurgických výkonů z hlediska hojení     je porucha prokrvení laloku. Tato komplikace vede většinou     k nutnosti operační revize s novou rekonstrukcí cév.     Pokud je porucha prokrvení opakovaná, výrazně stoupá     pravděpodobnost neúspěchu s nutností odstranění laloku a     provedení alternativní operace.

Pooperační průběh:

Délka ležení v nemocnici po operaci je závislá na pooperačním průběhu a bývá 10-14 dnů. Pro úspěch doléčení je zásadní velká trpělivost spolupráce a disciplína pacienta.

První pooperační dny je nutný absolutní klid na lůžku a část léků je podávána formou infuzí. Jedná se o léky, které brání srážení krve, aby nedošlo uzávěru tenkých cév v místě sešití krevní sraženinou, často se aplikují léky, které rozšiřují cévy. Dále jsou zabezpečeny léky k prevenci komplikací – zejména zánětu a k tišení bolestí. Je zakázáno kouřit a to z důvodu, že látky obsaženy v cigaretovém kouři prokazatelně působí křeče jemných cév, zrovna těch, které jsou při replantacích sešívány. Stažení cévy vede ke zpomalení krevního toku s velkým rizikem vzniku sraženiny s poruchou prokrvení laloku. Z podobných důvodů není vhodné pít kávu, černý čaj a jíst čokoládu.

Doba hojení a omezení pracovní schopnosti:

Domácí rekonvalescentní režim: 2-4 týdny.

Lehká (kancelářská) práce: nejdříve po dvou týdnech.

Bez omezení přibližně za 3-6 měsíců.

Úspěšnost mikrochirurgické operace a následná péče:

Úspěšnost dobře zavedeného mikrochirurgického pracoviště se celosvětově uvádí kolem 95 %. To znamená, že 5 ze 100 přenesených laloků se v důsledku komplikací nezhojí a odumře. V těchto případech se provádí nová rekonstrukce stejnou, nebo alternativní metodou.

Následná péče po mikrochirurgických rekonstrukcích je velice důležitá. Pacient musí dlouhodobě pečovat o jizvy a chránit místo šití cév před dlouhodobým tlakem nebo úrazem. Lalok bývá delší dobu oteklý a je nutné polohování části těla s lalokem ve zvýšené poloze. Rovněž by pacient neměl dlouhodobě kouřit a navštěvovat zakouřené místnosti.

Dále je samozřejmě nutná péče i o místo, odkud byl lalok odebrán. I tam je nutná péče o jizvy a okolní kůži.

V některých případech se po odeznění otoku laloku a jeho okolí a po celkovém doléčení projeví nutnost lalok nějakým způsobem upravovat – modelovat nebo zmenšovat, někdy nutno provést i více následných korekčních operací k dosažení optimálního estetického výsledku.

Celkové doléčování včetně následných výkonů může trvat i více než rok. Je nutné si uvědomit, že bezprostředně po výkonu a v prvních pooperačních dnech a týdnech nelze očekávat definitivní výsledek. Hojení je složitý dlouhý děj, který trvá 1-2 roky. Rány bývají zhojeny do 2-3 týdnů, pak ale nastupuje fáze pozvolného odeznívání otoku, vyzrávání jizev a „usazování“ výsledku. Přibližně až po půl roce lze stav operované části těla hodnotit jako definitivní s již jenom malými změnami zejména ve vzhledu jizev.